Použití podsvícení má především oddělit objekt od pozadí, aby vynikl a stal se vizuálně zřetelnějším. Selektivním nasvícením pozadí mohou filmaři ovládat expozici a teplotu barev, čímž scéně přidávají uměleckou hodnotu a vizuální zajímavost. Podsvícení lze také použít k vylepšení nálady a atmosféry scény vytvořením dramatického nebo tajemného efektu.
V praxi lze podsvícení dosáhnout pomocí různých osvětlovacích nástrojů, jako jsou reflektory, Fresnelova světla nebo LED panely. Pro dosažení požadovaného efektu je rozhodující umístění a intenzita podsvícení. Podsvícení se často používá v kombinaci s jinými osvětlovacími technikami, jako je klíčové světlo, výplňové světlo a boční světlo, aby se vytvořila vyvážená a dobře osvětlená scéna.
Podsvícení je v kinematografii široce používáno, a to jak pro interiérové, tak exteriérové scény. Je zvláště účinný při zvýrazňování detailů a textur na pozadí a přidávání hloubky a rozměru rámu. V televizní produkci se podsvícení běžně používá k oddělení moderátorů nebo herců od pozadí studia a vytváří vizuálně přitažlivou a profesionální prezentaci.
Správné použití podsvícení je důležitým aspektem světelného designu ve filmové a televizní produkci, protože pomáhá vytvářet vizuální přitažlivost, zlepšovat atmosféru a zprostředkovat tvůrčí záměr. Dovedným ovládáním umístění a intenzity podsvícení mohou filmaři dosáhnout řady vizuálních efektů a možností vyprávění.