1. Plánování a vyprávění:
* znát cíle vašeho příběhu a scény: Předtím, než přemýšlíte o vizuálech, pochopte, čeho chcete dosáhnout se scénou. Jaké emoce chcete evokovat? Jaké informace o pozemku je třeba sdělit? Jaký je vnitřní stav postavy?
* silná narativní struktura: Dobře strukturovaná scéna má jasný začátek, uprostřed a konec. Měl by přispět k celkovému rozvoji spiknutí nebo postav.
* subtext a vizuální metafory: Použijte vizuální prvky ke komunikaci věcí, které nejsou v dialogu výslovně uvedeny. Zavřené dveře by mohly představovat izolaci, blikající svíčka může znamenat blednutí naděje.
* stimulace: Ovládat rytmus scény. Pomalá stimulace může vytvářet napětí nebo zdůraznit tiché okamžiky. Rychlá stimulace může budovat vzrušení nebo naléhavost.
2. Složení a rámování:
* Pravidlo třetích: Rozdělte rám na devět stejných částí dvěma horizontálními a dvěma svislými čarami. Umístění klíčových prvků podél těchto linií nebo na jejich křižovatkách vytváří vizuálně přitažlivější a vyvážené složení.
* Vedoucí řádky: Použijte čáry (silnice, ploty, řeky atd.) Pro vedení oko diváka k hlavnímu předmětu nebo vytvoření pocitu hloubky.
* negativní prostor: Prázdné oblasti kolem subjektu mohou vytvořit pocit izolace, prostornosti nebo očekávání.
* rámování v rámci: K rámu subjektu a přidání hloubky a kontextu použijte prvky v popředí (okna, dveře, oblouky).
* symetrie a asymetrie: Symetrie může vytvořit pocit pořadí a stability. Asymetrie může vytvářet napětí a vizuální zájem.
* popředí, střední země, pozadí: Pomocí těchto vrstev vytvořte hloubku a vizuální zájem.
* Úhel kamery:
* úroveň očí: Neutrální, relativní.
* vysoký úhel: Činí subjekt je zranitelný nebo malý.
* nízký úhel: Činí subjekt vypadá silný nebo impozantní.
* nizozemský úhel (nakloněný): Vytváří pocit neklidu, dezorientace nebo chaosu.
* Over-the-Shaverder (OTS): Ukazuje vztah mezi dvěma znaky.
3. Osvětlení:
* tříbodové osvětlení: Standardní nastavení osvětlení pomocí klíčového světla (hlavní zdroj světla), vyplnění světla (změkčení stínů) a podsvícení (pro oddělení subjektu od pozadí).
* přirozené světlo: Využijte přirozené světlo ve svůj prospěch, ale mějte na paměti denní a povětrnostní podmínky. Reflektory mohou pomoci odrazit světlo a vyplnit stíny.
* umělé světlo: Experimentujte s různými typy umělého světla (wolfram, fluorescenční, LED) k vytvoření různých nálad.
* Teplota barev: Teplé světlo (nažloutlé/oranžové) může vytvořit útulný nebo nostalgický pocit. Chladné světlo (namodralé) může vytvořit pocit chladu nebo neklidu.
* tvrdé vs. měkké světlo: Tvrdé světlo vytváří drsné stíny, zatímco měkké světlo vytváří více rozptýlených stínů.
* silueta: Podsvícení předmětu k vytvoření tmavého obrysu.
* chiaroscuro: Použití silných kontrastů mezi světlem a tmou k vytvoření dramatického efektu.
4. Pohyb fotoaparátu:
* statické záběry: Může vytvořit pocit stability nebo pozorování.
* Pan: Horizontální pohyb fotoaparátu na pevné ose.
* Tilt: Svislý pohyb kamery na pevné ose.
* Zoom: Změna ohniskové vzdálenosti čočky, aby se subjekt objevil blíže nebo dále.
* dolly (sledovací výstřel): Fotoaparát se pohybuje po stopě nebo dolly, sleduje subjekt nebo odhaluje prostředí.
* Crane Shot: Fotoaparát se pohybuje svisle na jeřábu, což umožňuje širokou škálu perspektiv.
* ruční: Vytváří pocit bezprostřednosti a realismu. (Používejte střídmě a s kontrolou!)
* Steadicam: Poskytuje hladký pohyb fotoaparátu, zatímco operátor chodí nebo běží.
5. Zvukový design:
* Diegetický zvuk: Zvuk, který pochází zevnitř scény (dialog, zvukové efekty, hudba z rádia atd.).
* neefektivní zvuk: Zvuk, který je přidán v postprodukci (hudební skóre, vyprávění atd.).
* zvukové efekty: Použijte zvukové efekty ke zvýšení realismu a dopadu scény.
* Foley: Vytváření zvukových efektů nahráváním každodenních zvuků ve studiu.
* Ambience: Hluk pozadí scény (např. Vítr, provoz, ptáci).
* ticho: Absence zvuku může být stejně mocná jako zvuk.
6. Úpravy:
* řezání na akci: Přechod mezi výstřely během pohybu k vytvoření plynulého toku.
* Montage: Sekvence krátkých výstřelů používaných ke komprimaci času nebo zprostředkování konkrétní nálady.
* křížové řez (paralelní úpravy): Řezání mezi dvěma různými scénami, které se dějí současně.
* skok Cut: Náhlý přechod mezi výstřely, které vytváří otřesný efekt. (Používat úmyslně)
* l-cut a j-cut: Zvuk z jednoho výstřelu krvácí do dalšího a vytváří plynulejší přechod. Zvuk L-Cut z prvního výstřelu pokračuje do druhého výstřelu. J-řezaný zvuk z druhého výstřelu začíná před vizuálním řezem.
7. Visual Effects (VFX):
* Používá se k posílení realismu, vytvoření nemožných scénářů nebo přidání vizuálního vkusu. Od jemných vylepšení (např. Odstranění vad) po plná prostředí CGI.
Klíčové úvahy pro dosažení „filmového“ vzhledu:
* poměr stran: Zvažte použití širšího poměru stran (např. 2,39:1 nebo 2,35:1) k vytvoření více filmového vzhledu. Toho lze dosáhnout plodinou v postprodukci.
* hloubka pole: Mělká hloubka ostrosti (kde je zaostřena pouze malá část obrazu) lze použít k upoutání pozornosti na subjekt a vytvoření pocitu oddělení od pozadí. To vyžaduje použití širších otvorů (nižší čísla F-stop).
* třídění barev: Nastavení barev záběrů v postprodukci za účelem vytvoření specifické nálady nebo estetiky.
* výběr objektivu: Různé čočky vytvářejí různé perspektivy. Širokoúhlé čočky mohou přehánět vzdálenost a zvětšit se scéna. Telephoto čočky stlačují prostor a aby se subjekt objevil blíže.
* rozlišení a snímková frekvence: Zatímco 4k je běžné, rozlišení není * pouze * faktor. Zvažte snímkovou frekvenci - 24fps je tradiční filmová snímková frekvence.
* Návrh výroby a kostýmy: Celkový vzhled a pocit scény je zásadní. K filmovému zážitku přispívají konzistentní barevné palety, autentické rekvizity a dobře navržené kostýmy.
Důležité poznámky:
* praxe a experimentování: Nejlepší způsob, jak se naučit tyto techniky, je praktikovat a experimentovat. Natočte zkušební záběry, sledujte filmy a analyzujte, jak filmaři používají tyto prvky.
* porušit pravidla: Jakmile pochopíte pravidla, nebojte se je rozbít. Někdy jsou nejpamátnější scény ty, které vzdorují konvenci.
* méně je často více: Nepokoušejte se napěchovat příliš mnoho filmových technik do jedné scény. Zaměřte se na efektivní použití několika technik k dosažení požadovaného efektu.
* Technologie nezaručuje „Cinematic“: Můžete vytvořit přesvědčivé filmové scény se základním vybavením. Důraz by se měl zaměřit na vyprávění a složení.
Zvládnutím těchto technik a jejich zamyšleným použitím můžete vytvářet scény, které jsou vizuálně ohromující, emocionálně poutavé a skutečně filmové. Hodně štěstí!