Peter Dazeley, běžněji známý jako „Dazeley“, je světově uznávaný reklamní fotograf působící v Londýně. Dazeley, vítěz mnoha ocenění a člen Královské fotografické společnosti, je také uznávaný za své výtvarné umění a fotografii aktů. V roce 2010 byl zvolen mezi 30 nejvlivnějších fotografů desetiletí.
Navazuje na obrovský úspěch svých posledních dvou knih Unseen London a London Uncovered , Dazeleyho nová kniha je London Theatres .
Londýnská divadla nabízí jedinečný přehled před domem a ze zákulisí 46 špičkových divadelních prostor hlavního města. je vizuálně úchvatná sbírka obrazů doplněná textem předního divadelního kritika Michaela Coveneyho a předmluvou významného herce Sira Marka Rylance. Mluvil jsem s Peterem o jeho nové knize.
Jak kniha vznikla?
Pro ostatní knihy jsem natočil sedm nebo osm divadel a můj vydavatel Andrew Dunn ve Frances Lincoln navrhl myšlenku divadelní knihy. Myslel jsem, že je to úžasný nápad. Frances Lincoln našla Michaela (Coveney) a sedli jsme si a probrali potenciální divadla.
V knize je 46 divadel, i když v Londýně je jich celkem 270. Kniha je rozdělena do sekcí – Grande Dames, Pleasure Palaces, Popular Landmarks, Neformal Delights, Legends Alive, Hidden Gems, Eastward Ho! a West End Jewels. Jsem velmi spokojen s výběrem, se kterým jsme skončili.
Jakým kitem jste fotili?
Celou knihu jsem natočil na Nikon D800 a D810. Dobře si poradí se smíšeným osvětlením a dlouhými expozicemi – jejich použití je překvapivě snadné. Nikon změnil způsob, jakým pracuji. S fotoaparáty a stativem mohu cestovat nalehko a není třeba používat notebook s připoutaným fotoaparátem.
Kniha byla natočena s přirozeným osvětlením (kromě doteku blesku ve studni v Sadler’s Wells), i když jsme expozici upravili, pokud jsme měli velmi silné smíšené osvětlení. Myslím, že v londýnském Palladiu jsme dosáhli 30sekundové expozice, ale digitální soubory to prostě sežerou – moderní digitální zrcadlovky dokážou pracovat i v takových tmavých podmínkách.
Jak dlouho trvalo natáčení knihy?
Knihu jsem točil přes 10 měsíců. S těmi úspěšnějšími představeními to bylo trochu obtížné, protože často přes den zkoušeli. Divadlo Sam Wanamaker Playhouse v divadle Globe bylo obzvláště náročné, protože je to divadlo osvětlené svíčkami a všechny svíčky se musí zapálit ručně! Nasadili jsme výhonky, kde jsme mohli.
Předtím jsem si divadlo trochu vygoogloval, abych viděl, co bylo vyfotografováno dříve a v čem jsem cítil, že bych se mohl zlepšit. Když jsem pak dorazil, snažil jsem se najít skryté věci – šatny, lóže, orchestřiště, pod a nad jevištěm atd.
Mým hlavním cílem bylo neskončit s knihou červených míst a myslím, že se mi to podařilo. Nikdy jsem si neuvědomil krásu těchto divadel – když jdete na představení, nevidíte to. Jsou to památkově chráněné budovy a pro majitele je tak těžké je udržovat, ale jsou úžasným přínosem Londýna.
Které divadlo bylo nejnáročnější na natáčení?
Nejnáročnějším divadlem bylo pravděpodobně The Sam Wanamaker Playhouse, jak je uvedeno výše. Stejně náročné však bylo divadlo Regents Park Open Air. Většina kin je nejtišší během července a srpna, ale to je nejvyšší čas pro Open Air Theatre a potřeboval jsem dobré počasí.
Prohledal jsem lokaci a uvědomil jsem si, že s výškou okolních stromů je třeba natáčení provést v polovině dne, abych na jevišti neměl dlouhé stíny.
Zaměstnanci byli tak nápomocní, ale to bylo během běhu Jesus Christ Superstar a nepořádek s krví na jevišti atd. každé ráno byl strašný!
Jeviště bylo uklizeno těsně před dalším představením, což bylo příliš pozdě na to, abych točil, a nechtěli, abych jeviště uklízel sám. Nakonec jsem divadlo natáčel v říjnu během sezóny Jane Austenové jednoho krásného podzimního dne, jen s několika židlemi jako kulisami na jevišti.
Měli jste oblíbené divadlo?
Nemohu vybrat favorita! Miluji St Martin’s Theatre (kde The Mousetrap hraje od roku 1974) a Wilton’s Music Hall (nejstarší hudební sál na světě, který byl restaurován s láskyplnou péčí majitelů). Haymarket je také jedno z mých oblíbených divadel.
Museli jste objevit spoustu fascinujících faktů…
Ano! Nové wimbledonské divadlo muselo během druhé světové války nechat odstranit anděla ze střechy pro případ, že by neúmyslně vedl Luftwaffe. Theatre Royal v Drury Lane má dvě královské lóže – z doby, kdy se král Jiří III. a princ Regent slavně ‚nedostali‘.
Divadlo Playhouse Theatre a Her Majesty’s Theatre stále mají bouřkové běhy – kde je po běhu vyslána dělová koule, která vydává zvuk hromu. A St Martin’s Theatre je jediné divadlo s královskou lóží v zadní části stánků.
Je také domovem nejstarší rekvizity ve West Endu – hodin na krbové římse pro Past na myši. Oponu v Richmondském divadle namaloval Laurence Llewelyn-Bowen, než se stal slavným. A bylo zajímavé vidět úžasnou elektroniku v The Palace Theatre (kde hraje Harry Potter), protože skutečně ukazují, jak divadlo jde dál.
Komu se podle vás kniha bude líbit?
Je pro milovníky Londýna, turisty, architekty, divadelníky – není to jen fotografická kniha.
A jak si kniha zatím vede?
Vydali jsme teprve začátkem září, ale zatím se daří velmi dobře. Měli jsme dobrou reklamu, včetně pořadu Jo Good pro BBC Radio London, který byl nahrán živě v restauraci Joe Allena.
Kniha mi také přinesla moje kariérní maximum před třemi týdny na jevišti Národního divadla. Byl jsem na pódiu se spisovatelem Michaelem Coveneym a sirem Markem Rylancem a mluvili o knize a dokonce jsem dostal honorář!
Doufám, že uděláme i druhé vydání knihy.
S velkým poděkováním Peteru Dazeleymu za jeho čas.
Peterovu novou knihu London Theatres si můžete koupit na Amazonu kliknutím sem