Když formát portrétu funguje dobře:
* důraz na vertikálitu/výšku: Pokud chcete zdůraznit výšku subjektu nebo vytvořit pocit elegance a postavy, formát portrétu funguje dobře.
* těsné složení: Pokud se chcete soustředit na tvář a ramena subjektu a eliminovat rušivé prvky pozadí.
* klasický vzhled: Je to tradiční formát pro portréty a často se cítí formální a složený.
* hlava a ramena záběry: Dobře vhodný pro hlavu nebo fotografii hlavy a ramen osoby.
Když může být formát krajiny lepší:
* environmentální portréty: Když je pozadí důležitou součástí příběhu. Zobrazení subjektu interagujícího s jejich okolím může přidat kontext a narativní hloubku. Například fotograf ve svém ateliéru, surfař na pláži atd.
* skupinové portréty: V závislosti na velikosti a uspořádání skupiny, formát krajiny často lépe pojme více předmětů.
* široké, dramatické scény: Pokud chcete zprostředkovat pocit rozlehlosti nebo měřítka, může být formát krajiny efektivnější.
* nekonvenční kompozice: Odtržení od tradičního formátu portrétu může vytvořit zajímavější a jedinečnější obraz. Použití formátu krajiny může fotografovi poskytnout kreativní svobodu pro umístění předmětu.
Další úvahy:
* poměr stran: Specifický poměr stran (např. 4:3, 3:2, 16:9) může také ovlivnit pocit obrazu.
* zamýšlené použití: Kde bude fotografie zobrazena nebo použita? Pro sociální média? Tištěné? Online? Zamýšlený účel může diktovat nejlepší formát. Například formát portrétu má tendenci dobře pracovat na telefonech.
* Póza a výraz předmětu: Póza a výraz subjektu by měly doplňovat zvolený formát. Široká a otevřená pozice může ve formátu krajiny lépe fungovat.
* osobní preference: Nakonec nejlepší formát přichází na vizi a umělecký záměr fotografa. Experimentování je klíčem k nalezení toho, co funguje nejlépe pro každou jednotlivou fotografii.
* oříznutí: Při následném zpracování můžete oříznout fotografii na krajinu do portrétu, ale nemůžete opravdu rozšířit fotku portrétu a vytvořit fotku formátu krajiny.
Na závěr: Neexistuje žádné tvrdé a rychlé pravidlo. Experimentování je klíčové. Zvažte životní prostředí, představu subjektu a příběh, který chcete vyprávět. Někdy může být formát krajiny přesvědčivější volbou, což vede k dynamičtějšímu a poutavějšímu portrétu.