Definice záběru v úrovni očí
Úhel záběru v úrovni očí je považován za neutrální – na rozdíl od vysokých a nízkých úhlů, díky nimž se budete cítit nadřazeni nebo podřazeni postavě. Ve skutečnosti má mnohem víc než jen „neutralitu“ – proto je poměrně a překvapivě vzácná.
Pokud budete chvíli spekulovat, uvědomíte si, že úroveň očí není ve fotografii a filmografii tak široce používána, jak bychom si mohli myslet. Mnohem častěji vidíme scénu z méně přirozených úhlů – a existuje pro to jednoduché vysvětlení.
Každý úhel mění napětí. Pokud je vačka vyšší než znak, máme pocit, že jsou méně důležité, nebezpečné nebo vážné. Na druhou stranu, nízký úhel dělá postavu mohutnější a významnější.
Záběry v úrovni očí v nás vyvolávají dojem rovnosti. Filmové postavy vnímáme jako jedny z nás, sympatizujeme s nimi a máme pocit hluboké empatie. Vidět akci z přirozené roviny bourá „čtvrtou zeď“ a dává nám pocit, že jsme účastníky, nejen přihlížejícími. Je to mocný filmařský nástroj, který dokáže polidštit i sériové vrahy a psychopaty bez přímého očního kontaktu.
Neznamená to však, že byste neměli upravovat svou střelbu. Úroveň záběru je pouze jedním z filmových efektů, je jich mnohem více.
Příklady úrovně očí
Postava DiCapria ve filmu „Vlk z Wall Street“ nám vypráví svůj příběh a dokonce přiznává, že vše, co vidíme, je zcela nezákonné. Cítíme se hluboce vtaženi do děje, jako bychom to byli my, kdo se radujeme v kanceláři, slavíme a popíjíme šampaňské.
Stejný efekt funguje u Amelie – protože celý film je jejím milostným příběhem, záběry z úrovně očí nám pomáhají být svědky jejího života, být němými účastníky a sdílet její emoce.
Hlavní hrdina „Americké psycho“ je psychopat. To je důvod, proč režisér chce, abychom vstoupili do jeho kůže, abychom cítili jeho motivaci, prožili jeho příběh, ne abychom soudili.
To je jen první krok k dlouhé cestě studia úhlů střelby, protože jich je asi tucet.