Při výuce moderní digitální fotografie často zapomínám, že nováčci v obecném umění fotografie nemusí být obeznámeni s klasickými pojmy a technikami a musím udělat krok zpět. Tento příspěvek je pro ty, kteří se možná vždy chtěli zeptat:„Co mají lidé na mysli, když při následném zpracování říkají ‚hořet‘ a ‚uhýbat‘?“. Pokud stále cítíte výpary z temné komory, když uvádím tyto pojmy, můžete tento příspěvek přeskočit.
Vypalování a uhýbání jsou dvě techniky temné komory používané při tisku obrázku. Negativ je umístěn do projektoru a poté namířen na kus fotografického papíru (podobně jako diaprojektor promítá obraz na plátno). Tento fotografický papír není jako papír, na který jste nyní zvyklí tisknout doma. Je citlivý na světlo, stejně jako film, a to je celý důvod pro vytvoření temné komory; ovládat množství světla dopadajícího na papír, které jej obnaží.
Nyní tedy světlo z projektoru prochází negativem a dopadá na papír. Načasování světelné expozice je řízeno do určitých tolerancí, stejně jako byla řízena původní expozice scény na negativu. Světlo dopadá rovnoměrně na negativ a poté rovnoměrně dopadá na papír. To funguje dobře, pokud je scéna dokonce vyvážená. Ale co když existují oblasti, které potřebují být světlejší nebo tmavší? Zde přichází na řadu pálení a uhýbání a jsou jednoduché.
Klíčem k těmto pojmům a jejich pochopení je zapamatovat si, že papír je bílý. Uhýbání je proces překrytí části světla dopadajícího na papír, čímž se vytvoří zastíněná oblast, která není vystavena stejnému světlu jako zbytek scény. Protože se tím snižuje množství světla dopadajícího na papír (pamatujte, světlo dopadající na papír =tmavší expozice), prosvítá více bílého papíru, čímž se obraz v dané oblasti účinně zesvětlí. Vypalování je opakem, umožňuje pronikání světla pouze do jedné oblasti obrázku, aby se prodloužila doba expozice v této oblasti a vytvořil se tmavší obrázek pro tuto oblast.
Oba využívají různé způsoby pokrytí, od pouhého použití ruky nebo kusu papíru až po vytváření vlastních šablon. Kromě toho lze okraj dodge nebo propálení změkčit mírným posunutím krytu, když je papír odkrytý.
To vše umožňuje fotografovi vytvářet různé expozice v rámci jednoho snímku, což může věrněji napodobit scénu, jaká byla při fotografování, nebo použít umělecké vyjádření k úpravě snímku podle vlastních představ.
Jak tedy můžete tyto techniky využít pro svůj vlastní zisk v moderní době?
Ukážu tyto techniky používané v Adobe Lightroom, ale lze je praktikovat v jakémkoli programu, který umožňuje selektivní maskování a změny expozice.
Nejprve obrázek z nedávné recenze objektivu Sigma 50-500 mm (kliknutím na libovolný obrázek zobrazíte větší verzi).
Snímek byl pořízen iPhonem a exponován pro objektiv s šedou, zataženou oblohou. Chci zvýraznit čočku a zmenšit pozadí. První věc, kterou udělám, je zvolit Adjustment Brush a funkci Burn jako takovou:
U této fotky pro mě není nastavení Burn dostatečně tmavé, abych byl upřímný. Nastavil jsem expozici pro tuto masku na -1,17 a toto je výsledek:
Fotoaparát a objektiv jsou nyní tmavší, což jim pomáhá lépe vyniknout na pozadí. Nyní chci s pozadím udělat opak. Chci se tomu vyhnout, abych to zesvětlil a dále zvýraznil čočku. Začnu malováním masky pozadí:
Opět platí, že Dodge se mi nelíbí a místo toho jsem u této masky změnil expozici, aby byla světlejší.
S těmito maskami mohu také změnit kontrast nebo jas (odstraněno v Lightroom 4), abych dále zvýraznil svůj objekt, pokud se mi to líbí. V tomto příkladu dělám věci jednoduše.
Výsledek je nepatrný, ale v případě potřeby může být dramatičtější.
Před:
Po:
Burning a Dodging existují tak dlouho, dokud bylo vytváření tisků uměleckou formou, kde si fotograf přál větší kontrolu nad jejich médiem. Tyto techniky jsou v dnešní moderní digitální éře stále velmi relevantní a doufám, že nyní lépe rozumíte tomu, odkud tyto výrazy pocházejí a jak je nejlépe používat.
Děkuji za přečtení.