* Póza a řeč těla: Vertikální formát často funguje dobře pro portréty celého těla nebo tří čtvrtiny délky, protože přirozeně sleduje svislost lidského těla. Pokud je však subjekt v široké, dynamické póze, může být vhodnější horizontální formát.
* pozadí: Okolní prostředí hraje klíčovou roli. Pokud je pozadí nedílnou součástí příběhu nebo přidá kontext do portrétu (např. Krajina ukazující, kde osoba pracuje), může horizontální formát toto prostředí lépe zachytit. Naopak, pokud je pozadí rušivé nebo nedůležité, vertikální formát může pomoci izolovat subjekt.
* poměr stran: Pokud má být portrét použit v konkrétní aplikaci, může poměr cílového stran diktovat formát, který se má použít.
* složení: Složení samotného portrétu může těžit z různých formátů. Například portrét se silnými předními liniemi nebo vyváženým rozdělením prvků může lépe fungovat v horizontálním formátu.
* Creative Vision: Nakonec je umělecká vize fotografa nejdůležitějším faktorem. Někdy může porušení „pravidel“ a použití neočekávaného formátu vytvořit přesvědčivější a jedinečný portrét.
* hlava a ramena zastřeleno: Vertikální je často nejlepší pro záběry hlavy a ramen.
* Skupinové fotografie: Horizontální je často nejlepší zachytit portrét skupiny lidí.
Zde je rozdělení toho, kdy může být preferován každý formát:
vertikální (formát portrétu):
* Zdůrazňuje výšku subjektu.
* Funguje dobře pro portréty celého těla nebo tří čtvrtiny délky.
* Ideální pro headshots a detaily.
* Pomáhá izolovat subjekt od pozadí.
horizontální (formát krajiny):
* Zdůrazňuje šířku a šířku scény.
* Užitečné pro zahrnutí více okolního prostředí.
* Vhodné pro portréty, kde je pozadí důležité.
* Může pojmout široké nebo dynamické pozice.
Square Format:
* Lze v některých případech použít k rámci subjektu.
Závěrem lze říci, že „nejlepší“ formát pro portrét je subjektivní a závisí na konkrétních okolnostech a uměleckém záměru. Experimentování a pečlivé zvážení výše uvedených faktorů jsou klíčem k vytvoření přesvědčivých a účinných portrétů.