Holandský úhel se často používá k vytvoření pocitu neklidu nebo dezorientace a může být zvláště účinný v hororových a napínavých filmech. Může však být také použit pro komediální efekt, jako ve filmu "Letadlo!"
Říká se, že holandský úhel pochází z Nizozemska, kde jej počátkem 20. let poprvé použili filmaři jako F. W. Murnau a Joris Ivens. Murnau použil holandský úhel ve svém filmu „Nosferatu“ (1922) k vytvoření pocitu neklidu a děsu, zatímco Ivens ho použil ve svém filmu „Muž s videokamerou“ (1929) k vytvoření pocitu dynamiky a pohybu.
V letech od svého vzniku je holandský úhel používán filmaři po celém světě. Mezi nejznámější příklady patří:
* "Občan Kane" (1941)
* "Třetí muž" (1949)
* "Psycho" (1960)
* "The Shining" (1980)
* "Pulp Fiction" (1994)
Nizozemský úhel je všestranná kinematografická technika, kterou lze použít k vytvoření různých nálad a atmosfér. Je to mocný nástroj, který lze ve filmové tvorbě velmi efektivně využít.
Zde je video esej, která zkoumá původ holandského úhlu a jak byl použit ve filmu: