Ne každý dokument se otočí tak, jak zamýšlíte. Zjistěte, jak se tento filmař otočil, aby vyprávěl pozoruhodný příběh.
Všechny obrázky přes Netflix.
Měli jsme příležitost posadit se s DP Jakem Swantkem z nejnovějšího dokumentu Netflix, Icarus . Tento strhující dokument začíná pokusem odhalit pravdu o užívání steroidů ve sportu. Po konzultaci s ruským vědcem však příběh dostává drastický obrat z Supersize Me – jako experiment v příběhu o špionáži a zároveň osvětlit jeden z největších skandálů v historii sportu.
PremiumBeat : Prozradíte nám něco o své minulosti a jak to vedlo k vaší práci na Ikaru?
Jake Swantko: Ano, pocházím z novinářského prostředí. Vystudoval jsem komunikaci na University of Oregon a poté se tento program ke konci mého působení na škole v podstatě stal kinematografií. Hned v posledním ročníku jsem začal natáčet dokumentární filmy a pak jsem si vybral koncert s National Geographic. Byla to dlouhá cesta. Začal jsem v Oregonu a pak jsem asi rok žil v L.A., pak jsem se přestěhoval do New Yorku a krátce poté, co jsem se přestěhoval do New Yorku, jsem dělal nějakou práci během ukrajinské revoluce. Poté mi zavolal Bryan, pravděpodobně dva nebo tři měsíce poté, co jsem tu práci udělal, a v podstatě mi řekl o nápadu na projekt, který chtěl začít natáčet za měsíc v Boulderu v Coloradu. Tak mě spojil s producentem, se kterým jsem chvíli v klidu spolupracoval. Pak jsem v podstatě potkal toho chlapa v Coloradu. Začalo to tím chlapem se všemi svými věcmi v SUV.
Pro mě byla kamera vždy schopna mluvit tak, jak vidím. Být schopen najít tolik svého hlasu pomocí fotoaparátu, bylo to během mé kariéry jen zjevení. Bylo skvělé stát se více kameramanem a učit se a být schopen zachytit věci tak, jak si je chcete představit. Myslím, že étosem mé práce vždy bylo snažit se zachytit to, co vidím. Bylo perfektní, že jsme se s Brianem takto setkali. Potřeboval novináře, nebo potřeboval někoho s podobným zázemím, a tak ano – tak nějak jsem odtamtud vyrazil.
PB: Prozradíte nám něco o balení fotoaparátu, který jste na filmu použili?
JS: Ano, pro takovou Supersize Me jsme použili Canon Vixia upřímnost, kterou ve filmu hodně vidíte. Fotili jsme s Canon C300 a 24-70, 16-35 a 70-200. Fotoaparát byl pro nás prostě perfektní balíček. Fotím tou kamerou na Glidecam HD2000 na zadní straně motorky. Kamera nakonec dokázala vyvážit na Glidecam. Také dynamický rozsah a také všestrannost pro natáčení akčních sportů, ale také schopnost být dostatečně inkognito, abyste mohli jít do těchto moskevských laboratoří a střílet s Gregorym. Byla to kamera k použití. Když se objevilo automatické ostření se dvěma pixely, bylo ovládání mnohem lepší.
PB: Děj filmu se téměř úplně změní; dělá to celých 180. Musel jste jako kameraman upravit svůj styl natáčení a přístup této změně příběhu nebo směru?
JS: Je to zábavné, takže pocházím z novinářského prostředí. Musel jsem přepnout mozek na natáčení akčních sportů, a když se z toho stal takový politický druh věcí, uvědomil jsem si, že je to více založené na konverzaci a méně akce. Určitě to na začátku bylo zkoušet nejprve přijít na to, jak točit akční sporty a riskovat s tím. Jakmile se to stalo takhle, nebylo to spíš nic divného.
PB: Jako tvůrci filmu byla změna zápletky postupným procesem a vy jste se náhodou ocitli v tomto novém příběhu, nebo to bylo okamžité a museli jste se tak rychle rozhodnout přejít?
JS: No, šlo to postupně. Je zvláštní, jak to celé vzniklo. Druhý výlet po závodech jsme ukončili v Ženevě a pak jsme odjeli z Ženevy do Moskvy, abychom si promluvili s Gregorym. Uprostřed toho byl jakýsi pozvolný přechod. Potom, když odejdete z více než tří let, myslím, že všechno je postupné. Chci říct, když se na to začnete dívat celý kruh, začali jsme s kamerou Canon Vixia, která natáčela toho chlapa, jak vystupuje z auta se všemi svými věcmi v Coloradu. Pak natáčíte ruskému chemikovi, jak dostává otisky prstů, aby vstoupil do ochrany svědků.
PB: Měli jste ten pocit, že jste narazili na zlato, kam se příběh ubíral?
JS: Gregory určitě v jednu chvíli řekl:„Ryane, jsi velmi šťastný muž.“ S Gregorym vždy říká velmi explicitní a kontroverzní věci, ale je to prostě Gregory, víte. Takže to vypadalo jako zábava a hry, a pak ano – najednou to byla tahle věc a my jsme vydávali dokumenty pro New York Times a příběh byl na titulní straně. Pak je to jako Wow!
PB: Takže jsem si naprosto zamiloval osvětlení ve vašich rozhovorech. Můžete mi říci něco o vašem přístupu k osvětlení?
JS: Rád používám jednoduché věci, které co nejvíce napomáhají přirozenému světlu. Myslím, že C300 je skvělý fotoaparát; jeho barevné podání za denního světla je tak dokonalé. V podstatě bych udělal 85wattovou fluorescenční žárovku v porcelánové kouli a protlačil ji hedvábím. Kromě toho jsme měli KinoFlos, když jsme měli větší nastavení.
PB: Prozradíte nám trochu více o nastavení GlideCam?
JS: Když jsem se blížil ke střelbě a stylu, říkal jsem si Musím více riskovat. Byl jsem proti záběrům z Tour de France, kde mají na motorkách zabudované ENG kamery. Nechtěl jsem mít nic z toho a jít z kopce rychlostí 100 mil za hodinu. Navíc jsem musel natáčet 14 až 16 hodin. Takže jsem si řekl, že zkouším používat C300 na GlideCam a ono to vyvážilo .
PB: Co je hlavní věc, kterou chcete, aby si lidé odnesli z vaší práce na tomto filmu?
JS: Když jste kameraman jako já, pokud pocházíte z novinářského prostředí, cítíte něco podobného, co cítím já. Gregory je zdaleka nejinteligentnější, nejcharismatičtější a nejzajímavější postava, jakou jsem kdy potkal. Opravdu doufám, že ho kvůli tomu lidé uvidí. Kolem toho, co udělal, a opatření, která přijal, aby porazil systém, je spousta stigmatu. Jen bych řekl (a abych trochu připomněl film), že riskuje svůj život, aby udělal něco extrémně nepopulárního, o čem nikdo nechce slyšet. Cílem tohoto filmu je dát mu hlas a dát hlas whistleblowerům, jako je on. Neexistuje žádná pobídka k tomu, co dělá, žádná pobídka.