Po celá desetiletí se scénáristé spoléhali na strukturu příběhu jako na základ své práce. Známá tříaktová struktura, popularizovaná Aristotelem ve své Poetice, se stala průmyslovým standardem a poskytuje rámec pro vyprávění. Někteří však tvrdí, že toto spoléhání se na konvenční strukturu se stalo škodlivým, což vede k nedostatku originality a vzorového vyprávění v současných filmech. Tato esej si klade za cíl prozkoumat potenciální negativní dopad spoléhání se scénáristů na strukturu příběhu a zjistit, zda to skutečně zničilo filmy.
Argumenty proti struktuře příběhu
1. Formulaické vyprávění :Přílišná závislost na struktuře příběhu může vést k předvídatelným příběhům, protože scénáristé často postupují podle stejných vzorců, aby vytvořili konflikty, řešení a oblouky postav. Tento nedostatek originality může vést k pocitu déjà vu a nezájmu publika.
2. Nedostatek tvůrčí svobody :Přísné dodržování struktury příběhu může potlačovat kreativitu a bránit scénáristům v prozkoumávání nekonvenčních příběhů. Odrazuje od experimentování, omezuje potenciál pro inovativní a jedinečné vyprávění příběhů, které se vymyká tradiční formě.
3. Nepřítomnost překvapení :Když mohou diváci snadno předvídat zvraty příběhu založeného na známých strukturních konvencích, prvek překvapení se ztratí. Tato předvídatelnost snižuje dopad neočekávaného vývoje zápletky a snižuje emocionální spojení diváků s příběhem.
4. Klišé postavy a dějová zařízení :Spoléhání na strukturu příběhu může vést k nadměrně používanému obsazení postav a dějových zařízení, které postrádají hloubku a jedinečnost. Přítomnost stereotypních hrdinů, padouchů a romantických zájmů, stejně jako předvídatelné dějové zvraty, může způsobit, že filmy působí zastarale a neoriginálně.
Pozitivní aspekty struktury příběhu
1. Rámec pro vyprávění příběhů :Dobře definovaná struktura poskytuje rámec, který pomáhá scénáristům uspořádat jejich nápady a vytvořit souvislý příběh. Zajišťuje, že příběhy mají začátek, střed a konec, což poskytuje základ pro efektivní vyprávění.
2. Zapojení publika :Tradiční struktura příběhu byla po staletí vylepšována a často je účinná při zapojování publika. Vytváří pocit známosti a emocionálního zapojení tím, že se řídí rozpoznatelným narativním vzorem.
3. Emoční katarze :Některé strukturální prvky, jako je vyvrcholení a rozuzlení, umožňují emocionální katarzi a poskytují divákům uspokojivý závěr příběhu.
Závěr
Zatímco struktura příběhu hraje ve filmové tvorbě klíčovou roli, přílišné spoléhání se na konvenční vzorce může skutečně představovat hrozbu pro originalitu a kreativitu ve filmovém průmyslu. Snaha o formulované vyprávění může vést k nedostatku překvapení, klišoidních postav a předvídatelných příběhů. Je však nezbytné si uvědomit, že struktura může také sloužit jako cenný nástroj, pokud je používána flexibilně a kreativně. Dosažení rovnováhy mezi dodržováním struktury a experimentováním je klíčem k produkci poutavých a inovativních filmů, které zaujmou diváky a zároveň se vyhnou nástrahám vzorového vyprávění.