Zvažte film "Dunkirk" (2017). Zvukový design tohoto filmu byl zásadní pro vytvoření pocitu bezprostřednosti a naléhavosti. Neustálý řev střelby, výbuchy a výkřiky vojáků vytvářejí zvukovou kakofonii, která je ohromující a zároveň děsivá. Tento zvukový design pomáhá vžít se divákům do kůže vojáků a zažít chaos a strach z bitvy.
Naproti tomu film „The Grand Budapest Hotel“ (2014) využívá zvukový design k vytvoření pocitu nostalgie a rozmaru. Film se odehrává ve fiktivní evropské zemi 30. let 20. století a zvuková výprava reflektuje toto období. Hudba je lehká a hravá a zvukové efekty jsou často přehnané, což vytváří pocit zvýšené reality.
Zvukový design lze také použít k vytvoření pocitu neklidu nebo strachu. Ve filmu "The Shining" (1980) je zvukový design použit k vybudování napětí a vytvoření pocitu izolace. Použití ticha, děsivých zvukových efektů a zkreslené hudby vytváří pocit neklidu a hrůzy, který prostupuje celý film.
Celkově je zvukový design základním prvkem filmové tvorby, který lze použít k vytvoření pocitu entity ve filmu. Pečlivým výběrem a manipulací se zvuky mohou filmaři utvářet vnímání postav a událostí na plátně diváky a vytvořit tak pohlcující a poutavý zážitek.