Teorie autorství byla poprvé vyvinuta v 50. letech 20. století francouzskými kritiky jako François Truffaut a Jean-Luc Godard. Argumentovali tím, že režisér je nejdůležitější tvůrčí silou ve filmové tvorbě a že jejich práce by měla být studována a analyzována stejným způsobem jako práce romanopisce nebo dramatika.
Teorie autorství je od té doby ve filmových studiích vlivná a používá se k analýze práce režisérů jako Alfred Hitchcock, Stanley Kubrick nebo Quentin Tarantino. Bylo mu však také vytýkáno, že je příliš úzký a ignoruje příspěvky ostatních filmařů, jako jsou herci, kameramani a střihači.
Navzdory svým omezením zůstává autorská teorie cenným nástrojem pro pochopení tvůrčího procesu filmové tvorby. Může nám pomoci ocenit unikátní vizi jednotlivých režisérů a vidět, jak jejich práce utvářela dějiny kinematografie.
Zde jsou některé z klíčových principů autorské teorie:
* Režisér je hlavní tvůrčí silou filmu. Režisérova vize a osobní styl jsou tím, co dává filmu jeho jedinečnou identitu.
* Režisérovo dílo by mělo být studováno a analyzováno stejným způsobem, jako je tomu u romanopisce nebo dramatika. To znamená dbát na režisérovo využití kinematografie, střihu, mizanscény a zvukového designu.
* Teorii autorství lze použít k pochopení tvůrčího procesu filmové tvorby. Může nám pomoci vidět, jak režiséři rozvíjejí své nápady, spolupracují s dalšími filmaři a realizují své vize.
Teorie autorství je komplexní a mnohostranný kritický přístup a existuje mnoho různých způsobů, jak ji aplikovat. Zůstává však cenným nástrojem pro pochopení tvůrčího procesu filmové tvorby a pro ocenění jedinečné vize jednotlivých režisérů.