Umění pouliční fotografie se tolik zaměřuje na zachycení předmětu, který si neuvědomujete, a na zachycení jeho nejpřirozenějšího a nejuvolněnějšího okamžiku. A když chcete někoho tajně fotografovat, těžko byste hledali někoho zkušenějšího, než jsou různé tajné policie komunistického bloku. Letos vyšla kniha Praha optikou tajné policie od_ _Institutu pro studium totalitních režimů a tyto záběry pořízené při sledování každodenního obyvatelstva možná nevykořenily mnoho kapitalistických pobíhajících psů, ale byly pozoruhodně dobrými příklady pouliční fotografie.
Snímky pořízené kamerami skrytými pod kabáty nebo v kufrech nedokázala tajná policie přesně zarámovat, což vedlo k občasnému bizarnímu úhlu a rozmazanému záběru – ale všechny vypadají pozoruhodně umělecky. Na Vice můžete vidět několik dalších fotografií a žádná z nich by na stěně galerie nevypadala nevhodně.
Znamená to, že záběry z monitorovacích kamer budou za pár let považovány za umění? Nebo je to jen nová estetika?
[přes BoingBoing, How to Be a Retronaut]